Vaculovič: Inspirující Hodonín

14. 09. 2018

Petr Vaculovič. Kandidát č. 7 na kandidátní listině Svobodných a Pirátů představuje jeho zamyšlení nad podporou místních kulturních projektů.

 

Vaculovič: Inspirující Hodonín

 

Prý probíhá boj za zviditelnění Hodonína na mapě světa. Aby nám tu rostl turistický ruch. Abychom se oprávněně mohli cítit nadregionálně významní, neprovinční, inspirující. Pochopil jsem to tak, že jsme odhodláni si do budoucna vážit těch aktivit, které v sobě mají v tomto ohledu výrazněji nadregionální potenciál.

 

Prošel jsem si volební programy těch stran, které je již zveřejnily a upřímně - nenašel jsem v drtivé většině případů nic konkrétního, co by v budoucnu mohlo být v Hodoníně důvodem nějaké razantnější změny v tomto ohledu. Kontejnerové překladiště turisty rozhodně nepřiláká, žabomyší spory už vůbec ne. Památek máme pár a některé z nich ještě k tomu v ne zcela utěšeném stavu (třeba architektonicky znásilněná a svou fasádou dlouhodobě žalostně volající po opravě budova Obchodní akademie).

Je skvělé, že máme Galerii výtvarného umění, Masarykovo muzeum a Muzeum naftového dobývání. Rezervy v možnostech propagace a rozvoje činnosti těchto institucí ale stále vnímám jako značné, přičemž si rozhodně nemyslím, že je to převážně problém těchto institucí, ale spíš problém nás, Hodoňáků, že ani nevíme co máme a co bychom v těchto institucích mohli do budoucna mít. Ostatní kulturní a sportovní nabídka ve městě je sice velice pestrá, ale drtivá většina akcí výrazně nadregionální dosah rozhodně již po léta nemá. To ale není výtka, pouze konstatování. 

 

Proto mám velice konkrétní návrh: Investujme v Hodoníně i do tvořivých lidí. Do těch, kteří z Hodonína neutíkají, ale rozhodli se zde kotvit a něco zajímavého tvořit. Bude nás to stát ročně asi tolik, co jedna rozsáhlejší "z Prahy dovezená" akce, nebo několik sportovních utkání. A výsledky mohou být z dlouhodobého hlediska nad očekávání pozoruhodné.

 

Tedy: máme přeci jen díky panu řediteli KD Marcelu Řimákovi ve městě cosi, co není zas až tak úplně všude: kvalitní filmový klub. Není divu, že chvíle, kdy tento klub začal inspirovat Hodonín a okolí, na sebe nedala dlouho čekat. Třeba takové místní sdružení Ouroboros v Hodoníně natáčí své filmy. Viděl jsem tyto filmy, podílel se na jejich natáčení. Nejsou to žádná akční béčka, ale filmové studie plně srovnatelné s kvalitou filmových začátků třeba Ingmara Bergmanna, nebo Larse von Triera. Podpořme členy sdružení třeba úhradou nákladů na výpravu některého z jeho budoucích filmů.

 

Tvůrců hip-hopu máme v Hodoníně sice hodně, většina však tematicky zastydá ve své tvorbě na pubertální formě sociální kritiky. Výraznou vyjímkou je ale třeba tvorba absolventa Hodonínské Uměleckoprůmyslové školy Vraji Filipa. Ten je navíc i aktivním a pozoruhodným výtvarníkem. Dejme mu prostor v některé z menších veřejných  výstavních prostor, podpořme produkci jeho velice zajímavých a textově hodnotných videoklipů.

 

Perspektivní rocková a metalová uskupení máme v našem městě rovněž mnohá. Nejen ta zavedená, jako třeba Like Fool, či Refresh-q ale i ta nově vznikající a rozhodně rovněž netuctová. Třeba žánrově obtížněji zařaditelné seskupení Je tu někdo?, nebo mladou a nadějnou kapelu Coincidence... Nečekaně úspěšnou perličkou je třeba rocková hudební společnost držitelů a nedržitelů průkazů ZTP-P jménem Hodoňáci na útěku. Zajímejme se o tato uskupení, vytvářejme jim příležitosti k rozmanitým druhům prezentace. Budou pak hrdá na to, že jsou z Hodonína a nenechají si to určitě na svých vystoupeních pro sebe.

 

Máme symfonický orchestr a sbor na místní poměry opravdu nadstandartně vysoké kvality, který by si zasloužil násobně větší podporu a možnosti, než jsou ty stávající.

 

Máme neformální, ale velmi profesionálně své akce organizující hodonínské literární sdružení mladých autorů HAČTE!. Máme Mezinárodní poetický festival prózy a poezie Po stranách Moravy. Máme nyní již téměř dvoutýdenní festival původní regionální autorské tvorby SoulFly. Podpořme tyto subjekty s jasně nadregionálním dosahem třeba pokrytím výdajů za úhradu nájemného sálů, cestovného, propagace...

 

Máme v  Hodoníně vynikajícího sochaře Jana Buchtu, spisovatele Juraje Jordána Dovalu, mladou a velice talentovanou tvůrkyni animovaných filmů a výtvarnici Danielu Andršovou. Fotografa Petra Drábka. Máme mladé a nadějné hudební skladatele, jako je třeba Lukáš Herůdek i ty starší a tak již poněkud méně nadějné, k jakým by se rád řadil třeba i pisatel těchto řádek...

 

Všichni jmenovaní a samozřejmě i mnozí další mohou reálně mít inspirativní vize a neotřelé nápady jak by se dalo zařídit, aby se o našem městě do budoucna čí dál tím víc vědělo v daleko širším, než právě jen okresním měřítku. Ulehčeme jim to, prosím. Dejme jim najevo, že nás zajímají, že se Hodonín nebojí investovat i do věcí nových, nezavedených, teprve se profilujících. Zavedené instituce tento přístup určitě neohrozí, právě naopak, může je to přece i výrazně obohatit a zviditelnit.

 

Nemějme v Hodoníně pořád z něčeho a někoho obavy. Při jednáních s mnoha Hodoňáky mám stále pocit, jakoby stále žili pod tíživým dohledem vlády jedné strany. Hodonínu se patrně dosud nepodařilo významněji zbavit pověsti města s výrazným dědictvím komunistické minulosti.  A to by se mělo, dle mého názoru, podařit velmi výrazně a rychle změnit. KSČM nechť mi tuto opovážlivost odpustí.

 

Sním totiž o městě, kde by se opravdu dařilo propojovat zavedené s nově vznikajícím. O městě, kde třeba tvůrci hudby spolupracují s hudebními interprety na všech úrovních, o městě, kde se připravují opravdu zajímavé původní domácí kulturní a komunitní projekty, inspirované především motivovanými občany. O městě, kde by nebylo stále méně soch (naposledy nás opustili „muzikanti“ na Národní třídě a vůbec si nejsem jist, zda se počítá s něčím novým), ale nové, krásné a současné by přibývaly, popř. nahradily některé stávající, velebící ideově komunistický režim.

 

Sním o městě, kde si instituce v daleko větší míře vychází vstříc s místními občanskými aktivitami, spolupracují spolu, vymýšlejí neustálé inovace, vstupují společně a aktivně i do veřejného prostoru, inspirují se. Prostě o městě, do kterého když někdo přijede po dvaceti letech, nepotká stále de facto to samé, byť tentokrát v bleděmodrém. O městě, které je na první pohled městem skutečně lázeňským v nejširším smyslu toho slova. Lázeňským nejen pro tělo, ale i pro duši.

 

A na závěr: sním o městě, kde například není třeba vysvětlovat některým hodonínským zastupitelům, že ta jejich "liduška", se už celá desetiletí jmenuje Základní umělecká škola, je plná vysoce kvalifikovaných učitelů a výsledky její vzdělávací činnosti jsou pro svět okolo minimálně srovnatelně patrné, jako výsledky Hodonínských sportovců.   

 

Volební program

Kandidáti

 

 

Autor je kandidátem č.7 Svobodných a Pirátů